Královská hra: Mravnost nadevše po Xté

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

Od níž se odvíjí i samotný souboj pohlaví,pod nímž spadá prazáklad Darwinovi teorie, zvaný též válka spermií.
A tak kdo si listoval v mé analogii,rodu Kunstovných,jehož zakladatelem DNA jest cechmistr kožešnický,sám mistr Mojžíš,protože závist byla i tehdy převeliká,asi pro úplnost jako křesťan a katolík na památku na své kůži poznal čemuže se již tehdy říkalo „pro útrpné“.
Což oproti ženám,hodilo li to kdy komu,pak stačilo je označit jako čarodějnice,a šup s nimi hranici do ohýnku.Což jak se zdá,se tak nedělo až tak často šlo li o muže.Jen jednomu se zneužívání víry nelíbilo,říkali mu Jan Hus,a od té doby se církev začala štěpit.Ale prapříčiny nenasytnosti ve jménu víry se i nadále nezbavili doposud.
A tak jdu li po časové ose,do doby součastné,obchod s vírou jejím prazákladem je i nadále zloba,závist,zášť,i nadále celkem úspěšně pokračuje.Na posledy o u nás odnesla „volba prezidenta“,a to ve jménu Mravnost nadevše,prostřednictvím KDU-ČSL,což je novodobý název strany názvů předešlých.Stoupenců to biskupa Gaunera.
A co doma,tam to celé započalo rokem 1945.Pod pláštíkem Národní Fronty,kde pár stran se vyloučilo jako strany „mravné a bezúhonné“,ve jménu „sociální spravedlnosti ,dnes tomu parobek říká,přerozdělování“ Ministr obchodu a průmyslu za ČSSD celkem úspěšně započal připravovat velkolepou krádež zvanou „znárodňování“.zbytek pak dokončili v čele s KSČ.
A tak roku 1945 vznikli Benešovi dekrety doposud dle ústavního rozhodnutí sice platné,ale v reálné praxi nevymahatelné.
I pro mou rodinu,též.
Vše započalo rokem 1945 Benešovými dekrety,kde i na mého dědu uvalili „národní správu“,a tak když prostřednictvím právníků prokázal,že byl bezúhonným,tak zněl verdikt dané komise,pro jistotu spolupodílníky na protifašistickém odboji,si co to jen bilo možné,pod svou správu vzala STB.Rokem 1946 všechny.
Mou snahou bilo již na samotném počátku když advokátovi Špačkovi,jenž mi předal jeho jím vytvořený paskvil.
Neb pověřila ho má máti,dohledat dokumenty a na základě takzvaných restitučních zákonů jej získat zpět ,k čemuž dostal „plnou moc,byla to její sestra na základě koho bylo ono řízení u soudů vzato zpět“.
A tak,přestože „neznalost zákona neomlouvá“,neb nepřečet sem si o jaká zákon ,že to vlastně jde“.108/45+ Přílohy.
Po počáteční snaze dohledání dokumentů s tím související sem se obrátil na ÚDV,s prosbou dohledání všech procesních pochybení s tímto související.Následkem čehož ač neprávního vzdělání mi bilo odpovězeno,že „Ve spisech se nenašlo nic trestného a tak se mám obrátit na veřejnoprávní soud“.Chudinky „profesionálové,asi nečetli Přílohu.Když,od samotného počátku to měla na starosti STB,jejíž po nich zbylé dokumenty přinejmenším velice jasně naznačovali jak eminentní zájem,měla o konfiskaci jako takovou,přestože rokem 1953 vyšlo usnesení,že Josef Tomeš konfiskován nebude“,jaksi jim se podařilo zapomenout onen majetek pod národní správou vedený navrátit“.
Atak když sem si přečetl,že již tehdy za řádné provedení je zodpověděno ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí.
Obzvláště jde li o samotnou „národní správu“,vis.Příloha= podrobný popis kterak se dokumentuje ze strany dané zprávy povinně a to ze zákona“v šesti kopiích“,tedy je naprosto zákonité,je li svazek živí,pak dokumenty k němu by neměli podléhat skartaci ,pod dohledem výše jmenovaných ministerstvech.přestože nalezených dokumentů je více nežli 2500,přičemž jde li o mou maličkost,procesních pochybeních je zadokumentováno kolem 500,počínaje neplnění povinností ze zákona doposud platných.Na což dokonce již myslím v roce1949 upozornil jistý výnos ze samotného magistrátu města pražského.
„V rámci slučování služeb do družstev,toto mělo být zaznamenáno v Pozemkových knihách,a není.
Jde li o firmu Josef Tomeš a.spol.“v té době osobu fizickou“,kde pasport z roku 1952 je podrobně zadokumentováno kterak si po stránce ekonomické vedl“.
Což jde li o dluhy za koupi pozemku u bank ,na protilehlé straně dané firmy,asi již tehdy byl takový zvyk,darovat městu Praze ze administrování směny dvou sousedících pozemků,část pozemku ,který ještě ani nebyl řádně u bank splacen,což měl ne starosti právě onen „někým pověřený národní správce“,a protože čas na ose se posunul,ze zisku dědovi firmy nebyli ani zaplaceni dluhy vázaně na dvojvile v Šestajovivích,ani jde li o tyto dluhy neplatila“měnová reforma“. Teprve až kdy o onu dvojvilu projevil soudruh Hora,prostřednictvím jeho ženy ,polovina bila smluvně odkoupena,s podmínkou,že dluhy budou smazány ,což měli jelikož šlo o manželství bezpodílové ,je převelikým zázrakem,že Horovi vzor to komunismů,sice část zaplatily,ale pouhou část,přestože nikdy nebil zbytek doplacen,“není v tom zmínka v Listinách,přesto bylo vlastnictví zapsáno Horovým“.
Asi po vzoru Aktofot,jen tak cvičně.Kolik si úředníci svévolně toho mohli dovolit.
Jde li o firmu Aktofot,po převzetí pod národní správu komunisty překřtěnou na Neopta,ani komunistům se nepodařilo Pozemkovou knihu donutit jí ku „knihovnímu pořádku“.
A tak,ačkoliv se v dokumentech „ve složkách“dochoval dokument,o tom,že ve finále majetek Anny a Josefa Tomešových,měl být „národními správci,tehdy již jednoho jediného“ zapsán v Pozemkových knihách,tedy už ne pouze a jen v Listinách.Nestalo se tak.
Proto mě ani nezarazilo,do to sem následně četl v jediné dochované složce ohledně domu na Václavském náměstí č.p.51.Stručný podpis v jakém stavu to celé-„advokátní kancelář Judr. Zahna přebíral“v pytlích jenž byli připraveny ku sběru“,majetek jak jinak,si rozebrali lidovci.
A ani to,že ač byl původně podílník advokátní kanceláře původně internován do sběrného tábora,“z rozhodnutí Ministra vnitra,s odvoláním ,že jde o „věc politickou“,mu byla vrácena národní spolehlivost“.
Likov.Lysá nad Labem,
Bybička se vloudila,“předseda desítkářů“ zpochybnil již zaregistrovanou „osobu právnickou“,a tak i když „z vkladu vázaného“ si můj děda vyzvedl peníze na rozjezd v hodnotě 1,5 milionů korun.Přičemž jak už to tak u mého dědy bývalo,svému německému podílníkovi,a to dříve nežli vůbec přišlo na mysli nějakou Výrobu lihovaru a konzervárnu na pronajatém prostoru iniciovat,fiktivní firma do které můj děda vložil své peníze nástroje,neb jeho německý kolega následně byl za sabotáž internován do Dachau,ta firma měla kontakty na výrobu letadel spojenou s radiopřijímači.Kde shodou okolností v té době řediteloval manžel podílnice firmy Aktofot,“výroba věcí k focení potřebných,tedy i pro „vojenské či v případě potřeby odbojářské činnosti“.Nemluvě o tom,že z peněz firmy Tomeš a spol. financoval odbojovou skupinu Walla na proseku.
A ani o tom,že ačkoliv jeho sousedem byl následně též desítkář,Vavřík v nových Jirnech,tedy jde li o vzpomínku mé sousedky-„tety“,hned po osvobození se u jeho vrat pohybovali důstojníci z USA.A vzpomínky mé máti,mu dokonce bylo ze strany důstojníků z USA nabízeno přestěhování do zóny spadající pod spojence,“on to odmítl“.
Na místo toho,měl na krku smečku famílie Novotných,kde na příkladu mé rodiny lidem ukazovali v praxi „co vše si mohou dovolit“.
A,že si toho dovolili mnoho.
Nejprve majetek v Praze,poté v Šestajovicích,půli,a protože má máti patřila mezi „matky samoživitelky“,po úmrtí své maminky dala plnou moc své sestře pro notářské řízení“,kde jak z dokumentů vyplívá,šlo li o „bezpodílové vlastnictví“,na což následně poukazoval výnos SNB-Praha-východ,“ono notářské řízení nebylo nikdy řádně dokončeno“.
Což jde li o již zachovalé dokumenty i nadále,jednalo li se o pozemky psané na Annu Tomešovou,podobně jako na pozemkové knize pro Lysou,podpis není autentický,přičemž,v případě podobnosti s Šestajovicích,kde u smlouvy byli oba manželé Tomešovi,vis.jejich autentické podpisy.
V případě „odprodeje pozemků,byl pouze Anna Tomešová,a to bez manžela,bez „notářské smlouvy,oproti notářské smlouvy na pozemek pro Antonína Novotného,podivný odkup pozemků v Nových Jirnech,ve prospěch obce Jirny,bez notářské smlouvy,bez podpisu podílnic v pozůstalosti po Anně Tomešové,kde oba jejich Anně Tomešové-Honaiserové + Josefy Tomešové-Fučíkové podpisy chybí,přesto v rámci akce „práva pracujícího lidu na řádný odpočinek na cizích parcelách,zdá se,že chybějící podpisy,zas až tak důležité nebyli aby se následně pozemky neocitli v listu vlastnickém jiných tolik potřebných soudruhů z okolí předsedy kulturního referátu OV Praha-východ. Tedy opět,chybička as vloudila,ne však „trestná“.
Stejně tak jako při hledání pozemků ve Vysočanech na které mě upozornil již zmíněný Špaček,kde mělo jít o pouhých tisíc metrů čtverečních,již prý opět v době po sametové revoluce.
Ačkoliv pozemek byl psán na Josefa Tomeše,přičemž dluh vázaný byl psán v listinách pro dvojvilu Šestajovice,přesto v rámci budování socialismu,obdobně jako v případě celém ,sice to bylo psáno na jeho jméno,ale užívat to mohli v zájmu socializmu jiní,jinými preferovaní.A tak po „pouhém přestěhování z vili z Nových Jiren,do součastného bydliště,se následně v Pozemkové knize jako vlastník ocitá Antonín Novotný,a to bez jakékoliv kupní smlouvy,podpisů pozůstalých dcer.
Což se následně děje i u části pozemků ve Vysočanech.
A tak,když už děda zemřel náhle se objevili zájemci o odkup pozemků ve Vysočanech,pod pohrůžkou vyvlastnění,a s tím i mé máti doporučený „expert na pozemkové právo ,Špaček“.
Po návštěvě v ve stavebním archivu ve Vysočanech,se následně dočtu,že v é době Honaiser byl jako Ing.Arch,součástí úřednického jednání ku odprodeji pozemku pro potřeby výstavby „balíkové pošty“,a jako takový si ani nevšiml,že místo kde je ona budov a postavena i nadále patří dědicům,a přesto je zapsána do vlastnictví Pošty.
Jde li o ČKD,má máti si kladla podmínku,když odkup tak se vším všudy,kde si jedinec dočte,že se tak ani nemohlo stát prostoře,“zodpovědná notářka ač věděla,že nejsou veškeré pozemky připsány dědičkám,daná podmínka ani nemohla být realizována.A přesto přeze všechno,jak zdá se bylo tehdy i dnes zvykem „všechno je v nejlepším pořádku“.
A tak 1000 čtvereční sice je k nalezení jenže zastavěných,některé ani v notářském řízení zapsány nebyli,tedy dobrá,dalo by s to celé omluvit nepořádkem po době reálného socializmu,
„když onen nepořádek oproti již tehdy platným zákonů nebyl trestný“.jen,chybičky se vloudily.
Ale co se týká notářského řízení po zesnulé Miladě VAVŘÍKOVÉ.
To už bylo po „reálném socializmu“.přitom se vše zdálo tak jednoduché.!!!???
Postarat se o „tetu,ženu,sousedku která vypomáhala mé máti v době kdy se děda psychicky zhroutil,posmrtí jeho ženy,mé babičky.Je přeci jen pravidlo slušnosti.
Vypadalo to vše tak jednoduché.“ukončit živnostenské listy“,tedy,spíše pozastavit jejich platnost.Starat se o tetu,vždyť původně přeci šlo jen o to dostat jí ze srabu ve kterém jí potkala zcela náhodou,kde jí příbuzní odložili do LDN.navštívit notáře neb byla imobilní,protože se rozhodli k odprodeji domu v Nových Jirnech a následné koupi 4+1,jenže i zde se „chybička vloudila“.
Právě sem se… zaslechl reklamu „registrovanou v obchodním rejstříku“.Tedy,zašel sem tam.Zájemci o koupi se sami ozvali,smlouva tedy byla uzavřena.
Další chybička se vloudila,“teta,zemřela“.Tedy,nastalo“ notářské řízení“,a tak na základě doporučení spoluvlastnice oné realitní kanceláře,“kupte jí vizoura a bude to hned hotovo,já pro ní něco dělala,a tak mi má být za co vděčná.Vizoura sem nekoupil ,neb jsem na něj neměl,ale vzkaz sem předal,“proto asi notářka chtěla dokument nad kterým se úředníci divili,že jej do té doby žádná notářka nepožadovala,ale,protože sem byl neobytným,nakonec ,po dlouhém dopisování mi jej vydali,ale přestože po vinohradech ohledně oné realitní agentury šly neblahé zvěsti,“tedy požádal sem onu notářku o notářskou úschovu,což mi odmítla“.Nakonec po získání jí požadovaného dokumentu jen,vyjekla,jé ,vždy´t já ho vlastně nepotřebuji,on tam byl do samotného počátku jednání“.
Po následném získání sem chtěl uzavřít ono velice podivné jednání z obou stran,vyzvednout si peníze,ale ono to nešlo,protože nejprve požadovala pořádek v Pozemkové knize ohledně koupi samé,a přestože,mi Geodézie upozorňovala,že není řádně ve smlouvě samé pod domem do vlastnického listu zaznamenána jako součást pozemek pod domem,následkem toho,abych se jich zbavil,sem podepsal ,že souhlasím s tím,že zůstanu vlastníkem pozemku pod domem,a tak jediné co z něho,myšleno notářského řízení vyšlo,je: jelikož žadatelka,v době žádosti registraci do podnikového rejstříku byla již třikrát soudně trestána za týž delikt,přičemž čtvrtý si odbývala v době pořádání,a přesto byla zaregistrována,jako „osoba mravná,ba přímo bez§honá“.
Notářka odmítla peníze stržené vzít do své“ notářské úschovy“ ,navíc se dodatečně našly nějaké dokumenty ,kterých sem i nadále přesvědčen ,že mají být i když dodatečně zapsány v geodézii pro mou maličkost,a přesto se tak nestalo.
Navíc,když mi dvě instance soudní řekly,ba dokonce napsaly,že ,ačkoliv,důvodem proč ona spoluvlastnice oné realitní agentury v době zaregistrování do podnikového rejstříku si odbývala podmínku,a notářka odmítla povinnost svou v případě nejasnosti či nekorektnosti,“vzít peněžní částku do řádného vyšetření,do notářské úschovy,což ona odmítla,,-: s doporučením trestního soudu, obrátit se buď na soud civilní,zatím co na vyšším soudě sem chtěl pouze aby se věc tak jak jí vidím jako laik řešila u soudu „správního, neb z mého úhlu pohledu ,nejde li o spoluúčast na podvodu,pak přinejmenším jde o dvě více nežli klíčová procesní pochybení,tedy,odškodnění by mělo vyjít ze strany původců svých nedbalostí ,nikoliv však od toho komu jen svou nedbalostí bila dána příležitost podvádět nadále.přičemž to klíčové,bylo jak mě se zdá, především a hlavně,obdobně jako v případě předešlých notářských povinnostech,Tomešovi,kdy doposud jak z dokumentů notářky pouze a jen učinili to co z jejich povinnostech udělat měli.Ale neučinili tak.To poslední,notářčino odmítnutí vzít peníze do notářské úschovy,a následné soudní rozhodnutí.Mě to vážně připadá jako multigenerační vendeta.s následkem „infarktu mozku“.
Tedy,technicky vzato,je to, to jediné co sem podědil po babičce.Poklepávání mrtviček psychosomatického původu.
I když,za sebe doufám,že se to zastavilo pouze u té jedné.Ale,na druhou stranu,jde li o to jak zde nefunguje vymahatelnost práva,natož pak,samotná ochrana autorských práv.Možné je zde stejně jako v době reálného socializmu,z RVHP,do RVHP,na RVHP,a to celé ve jménu SCHENGENU.Kdoví jak celé dopadne.
Když základem mého AAAD,je právě ona nemožnost vymahatelnosti práva,a to i přes alespoň v USA funkční metodu „David a Goliáš“.

.

.

Královská hra

neděle 10. února 2008

Mravnost nadevše po Xté

Žádné komentáře:

Archiv blogu

O mně